Opuwo, živé městečko na severu Namibie v regionu Kaokoland. Zde se mísí západní hodnoty a svět tradičních Himbů. Himbové mají svoje zákony, svoje území a svoje tradice. V buši, ve volné a nekonečné přírodě, jsou Himbové exotičtí, ale nešokují vás. Velmi intenzivně jejich kulturu vnímáte mimo jejich vesnice. Co když je Evropan potká v supermarketu nebo u bankomatu? Povím Vám to, je zcela vykolejený. Polonahé ženy v tradičním koženém oděvu kráčí pomalu a důstojně městem. Na zádech nesou batole a výraz jejich obličeje připomíná královny. Ty mladé jsou krásné ve své jinakosti. Toužíte je vyfotit, ale také se obáváte následků, když s focením nebudou souhlasit. Pár obrázků jsem uloupil a některé domluvil za pár drobných. Po první hodině v Opuwo jsem si konečně připadal jako zkušený cestovatel, který si zvykl na zdejší folklor a vydal se na nákup do supermarketu. V Opuwo jsou 2 velmi dobře zásobené supermarkety. U vchodu stojí dva strážníci s pendrekem a pistolí, vezmu nákupní vozík a vydávám se do uliček mezi regály. Osvětlení je místy dost chabé, tak se stalo, že jsem přehlédl tři Himbas women. Okamžitě jsem zčervenal a ve zmatku jsem se začal omlouvat. Ženy na sobě nedaly znát žádné emoce. Jednoduše pokračovaly ve svém nákupu což jsem udělal i já. Ženy tolerovaly můj přešlap a respektovaly mě jako turistu. Tolerance a respekt jsou v Namibii velmi často vidět i slyšet.
Himbas Lady. V ruce drží bankovku za focení :)
Cesta do Afriky je pro našince cestou do neznáma. Žádná kniha, ani vyprávění cestovatele Vám nenahradí Vaši osobní zkušenost s Afrikou a jejími obyvateli. Jednu věc jsem si z vyprávění zapamatoval. První pravidlo "Afrika time". Znamená: "jako zákazník nikdy nespěchej", protože tě nikdo nepochopí a nikdo se k tobě nepřidá. Ten kdo pracuje, je rozvážný a svoji práci udělá dobře, ale pomalu. Spěchá jen ten, kdo chce dar, kdo žádá s nataženou rukou dolar, ale nenabízí žádnou službu, nebo jen bezvýznamnou. Spěchá ten, kdo bojuje o život a utíká do bezpečí. Svoji lekci „Afrika time“ jsem dostal hned po příletu v autopůjčovně. Auto jsem si objednal z pohodlí domácí kanceláře. Ve Windhoeku moji objednávku měli připravenou a vytištěnou. Podpis a předání vozidla by mohlo zabrat 15 minut. Když jsem konečně odjížděl po 75 minutách v nablýskané Toyotě, považoval jsem to téměř za vítězství. Všichni pracovníci půjčovny byli zdvořilí, komunikovali, ale pracovali svým tempem, které je o poznání pomalejší, než v Evropě. Po 7 dnech pobytu v Namibii „Afrika time“ prostoupil také moje myšlení a byl to ten nejbožejší pocit klidu a svobody beze spěchu.
Afričané říkají: Vy evropané máte hodinky, my máme čas!
Cesty mají v Africe rozdílnou kvalitu. Najdete zde čtyřproudou dálnici, rovné dlouhé asfaltové silnice první třídy, ale většina cest je prašných, bez mostů přes vodu, nebo nebezpečná místa. Prašná cesta je projíždějícími auty ničena, a vznikají štěrkové koleje, které se chovají trochu jako sníh. Vláda se stará, aby hlavní tahy prašných cest byly prohrnuty greidrem. Díky takové údržbě cesty v poušti dovolují rychlost přes 130 km/h. Vedlejší cesty jsou plné nástrah. Každý horizont nebo zatáčka mohou skrývat nebezpečí. Povodeň strhne silnici a udělá v ní kráter, který bude určitě za horizontem, aby Vás zaskočil. Dobytek usoudí, že cesta za zatáčkou je vlastně nejlepší místo pro odpočinek, a lehne si zde a přežvykuje. Obě situace jsou velmi nebezpečné stejně jako srážka s divokou zvěří. Jak je ale možné, že jsem se na cestách Namibie nebál? Že jsem neměl ani neviděl žádnou autonehodu? Určitě je to řídkým provozem na cestách, ale více je to respektem řidičů. Člověk je křehký a zranitelný, a rád si uvědomí, co je potřeba respektovat, aby dojel do cíle své cesty.
Nádherná cesta v Marienfluss
Na cestě ze severu do Opuwo
Jsem auditorem systémových norem. Moje profesionální deformace myšlení se projevila v plném rozsahu také v Africe a já začal přemýšlet o africkém systému trhu a služeb… Všechno funguje jinak než na západě. Často je to takové neotesané, bez příkras a nádechu dokonalosti. Jenže nakonec vždy dostanete to, co potřebujete. Naftu, benzín, pivo, večeři, ubytování, opravu proražené pneumatiky, horkou sprchu, dokonalý steak, lahodné ústřice. Jak je to možné? Když zde nevidíte evropský dril, špičkovou organizaci práce a jednotné pracovní postupy?! Všechny evropské systémy zde nahrazuje osobní angažovanost. Touha být prospěšný a dostat odměnu. Touha zaujmout pozornost zákazníka a prodat sebe nebo svoje zboží. Kdo nechce, ten nepracuje, ale když už se rozhodne pracovat, je pro práci zaujatý. Mnoho činností a procesů je prováděno nahodile, individuálně, ale všechny jsou prováděny v souladu s pravidlem „Take it easy“. Dělej vše jednoduše, jdi přímo k cíli, neplýtvej energií na zbytečnou okrasu.
Africký systém je proti evropskému výrazně méně produktivní, nevytváří tak masivní nadhodnotu a nadprodukci. Nadprodukce vede k plýtvání, a Evropa plýtvá. Například v cenách potravin Evropa platí nadprodukci proto, aby mohla 43% potravin vyhazovat do odpadu. Je tedy africký systém lepší nebo horší než ten evropský? To nechci posuzovat, ale vím, že když přijde africká firma s africkým systémem do Evropy, tak neuspěje a v soutěži prohraje. Majitelé evropských firem zvyšují jejich účinnost lepší organizací práce, plánováním procesů, popisem pracovních činností, time managementem, řízeným zlepšováním, tlakem na výkonnost zaměstnanců, plánováním kontroly a kvality produkce. Jsou Vám ty pojmy známé? Mě také, vždyť jsou to kapitoly z naší staré dobré Devěttisícjedničky! Od teď jsem největším zastáncem této normy a jejím hlasatelem 😊. Systémové manažerské dovednosti udělají z africké káry tažené oslem evropský kamion plný produktů pro náš blahobyt. Ti málo výkonní v Evropě nemají šanci na úspěch.Namibijský společenský systém je řízen tolerancí a respektem. Namibijský tržní systém je řízen osobní angažovaností, principem „Take it easy“ a „Afrika time“.
Trn akácie nám propíchl gumu