
Uplynul již celý týden, kdy jsme my, 3 kamarádi, přistáli na letišti Hosea Kutako ve Windhoeku (Namibie, Afrika). Náš průměrný věk je přesně 51 let. Ano, jsme spolužáci ze střední školy, a plníme si svůj klukovský sen o Africe. Na posledním třídním srazu v listopadu 2016, uprostřed všeobecného veselí, zazněla osudová věta: „Tak tedy příští rok jedeme do Namibie“. Já a Václav, jsme si na stvrzení dohody připili Ginem, široké úsměvy zdobily naše tváře. Ostatní našemu odhodlání nevěřili, a jejich komentáře tomu byly důkazem. My s Václavem jsme si za pár dní zavolali a ujistili se, že jsme si správně porozuměli. Na schůzce jsme naplánovali obrysy cesty. Termín: duben 2017, délka pobytu: alespoň 3 týdny, typ pobytu: pánská jízda, mise: navštívit zajímavé mineralogické lokality. A je to tady, s batohem naplněným oblečením a zásobou bonbónů (nejen pro domorodé děti), s jeepem Toyota Hilux sedíme u ohně uprostřed noční pouště a já si píšu svoje první postřehy z Namibie. Jsme tři: Pepa, Václav a Ivan, ten se k nám přidal s tvrzením: „Kluci jedu s Váma“.

Afrika mě postupně mění. Nikam nespěchám, mám dost času na jídlo, cestování i odpočinek. Je mi jedno, kdy budu jíst, je mi jedno, jak dlouho pojedu se svým jeepem, a je mi jedno, kdy půjdu spát. To je svoboda. Čas zde patří jenom mně a mým parťákům. Nevíme, co je to stres z nedostatku času. Toto je můj první článek z velké cesty. Evropu a evropské myšlení jsem zapomněl někde na moři, na rybářském člunu, když jsme si lovili zásoby čerstvých ryb před cestou do nekonečné pustiny.

Goboboseb nedaleko Messum crater, naše první noc uprostřed pouště. K večeru jsme fotili petroglyfy, nedaleko turistických tras. Stmívat se začalo rychle. Bylo jasné, že jsme tak trochu nestihli dojet do campu, který je ještě 70 km po kamenité cestě. Jeli jsme ještě hodinu, slunce se začalo barvit do ruda, a konečně jsme uviděli místo jako stvořené pro rozbití tábora. Slunce zapadlo, vzduch 28°C. Chladnoucí poušť probudila vánek, který příjemně fouká a dalo by se říct, že je sametový.

Ryby z ranního lovu jsme ještě na moři vykuchali, a ihned uložili do mrazáku. Ten je součástí výbavy auta. Roof tenty (stany na střeše našich aut) jsou rozložené a my máme klid na vyprávění všech zážitků a postřehů. Oheň jsme rozdělali snadno, dřevo z uschlých stromů (na grilování je nejlepší dřevo mopani) je zde dokonale vysušené a téměř nekouří. Sedíme v rozkládacích křeslech, plechovku piva v držáku a sledujeme ryby na roštu. Ticho ruší jen zvuk ohně a noční výkřiky pouštního ptáčka. Každý kámen je vyhřátý od slunce a teď své teplo uvolňuje zpět do chladnoucí noci. Vzniká velmi příjemné klima pro odpočinek. Obličeje ozařuje slabé světlo ohně a měsíc v úplňku maluje celou poušť šerosvitem. Poušť svou velikostí, odlehlostí i klidem prostupuje do našich myslí a my se tam stáváme stejně velcí a klidní jako ona. Mysl utichla, a naše životy se dostaly do rovnováhy věčnosti. To miluju.
Už se těším, jak se vydáme do hornické vesnice. Namibie je velmi bohatá výskytem dokonalých mineralogických vzorků. Tak pokračujeme v našem dobrodružství. Těším se za týden na setkání s Vámi u řádků z Afriky.
Váš Pepa